Přívěšek

Pro dnešek na krku mám

přívěšek.

V dávnu zkamenělé pryskyřice

připomíná zub hodně staré lvice,

žádný v něm slunce lesk,

snad jen Země stesk.


Nikam mne nenavrací,

snad jen když s večerem

ulehnu do matraci.


Na krku mám přívěšek,

možná nejen pro dnešek.

Má však něco v sobě,

já neuzmul jej jen tak Země

tobě.


Potem se možná z krku ztratí,

jak slzy smutku tobě se vrátí