Mám rád svátky
místo svíček rozžehnu vzpomínky
a v pomačkaných obalech dárků
hledám lásku
někde tam přece musí být...
Mám rád svátky,
tak ti přeji hezké Vánoce

je to tak zvláštně nekonkrétní, ale vlastně uplně jasný a taky strašně osobní, přitom se to tak nak musí dotknout každýho...to mě prostě dostává, ale to už jsem tady říkala asi milionkrát, já vím, nemůžu si pomoct :) je zkrátka radost tě číst

hm...nevím, tohle je pro mě asi až příliš strohý, jenže...asi to dělají ty vánoce, ale nějakým zvláštním způsobem se mi to líbí:) kouzlo okamžiku, jestli víš, co tím myslím:)

..cigareta není mojí kamarádkou,
ale vzpomínky jsem už dávno naučil létat...

... je málo kašpárků s rolničkami,
mnoho kašparů bez rolniček...

...
o tom štěstí jenom krátce,
za žhava ho musíš kout
a na správné křižovatce
pořádně se rozhlédnout...

vždycky mívám z toho nervy,
když nevidím lásku svou,
pak se ozve,řekne věř mi
a křídla mi zas narostou :)))

úplně úžasná

Pštrosi dál svá křídla mají,
přesto létat nemohou.
A zda-li si naříkají,
když zas matku Zemi svou
nohou v chůzi, ba i běhu
často musí změřiti?
K úsměvu nabádám Evu:
Slyš, nevěrná! Tytyty!
;o)))

být tak velkým rozsévačem
pro semínek bych šel si nůši
pak vítán úsměvem i pláčem
rozdal bych je, na mou duši...

kam vedou ty stopy v sněhu
na osamělé nádraží
v nich najdeš cit, lásku, něhu
co odhozené závaží

a zavane je větru chvění
křídlem zkřehlých motýlů
nové vzhlížej kuropění
bez přeludů a omylů

Zajímavá úvaha...jenže, jak stojí hned na začáktu, v každém z nás je trochu rasismu, a to je dáno historickým vývojem. Někdo prostě žil v Evropě, někdo v Asii a každý byl zvyklý žít jinak. Proto si možná všichni navzájem přijdou jiní nebo divní. Bude trvat asi hodně dlouho, než se rozdíly setřou, možná se to ani nestane. Ale jedno je mi jasný - že já už se toho nedožiju. Naštěstí. Přijde mi v pořádku, že každý má svoji vlastní kulturu, a ta by v tomhle případě taky splynula a to by byla škoda....

..Nějak se mi k tomu nehodí ten anglický bázev. Ale jinak opravdu nádhera!

Já v podstatě asi taky ne, ale občas se stane něco, co je jim podobný...

Moc hezké. ALe já na pohádky nevěřím. Podle mě totiž nejsou...

Představoval jsem si pod tím názvem, něco, co by tě mrazilo v zádech,
třeba nepříjemné tření mečů o sebe, drápání nechty o tabuli, nějaký
dotek zla, ze kterého máš strach.

Z toho jsem pochopil, že budeš přistižen in flagranty svoji slečnou
ve společnosti jiné slečny. Z toho máš strach.

jako píseň na malířově paletě......

Protože s tebou téměř ve všech názorech nesouhlasím, radši to nebudu dál rozebírat. Můj pohled na Harryho je úplně jiný. Nicméně jako recenze to bylo napsané vskutku profesionálně a taky za to ti patří můj obdiv.:o)

je děsně krásná... zrovna teď mě tak nějak vystihuje:(

Buším / na dveře tajné komnaty /,
tuším, / že v ní spí sladce srdce Tvý /,
hledám, / kterak bych moh' tam proniknout /,
nedám / si vzít už tenhle krásný kout /...

Smutno / a prázdno je tu bez Tebe/,
nutno / vysadit hvězdu na nebe /,
zkusím / v Tvém srdci Lásku zasadit /,
musím, / snad šťastni můžem být! /

Z nudy /a smutku skládám tenhle hit /,
kudy /dovnitř vejít, jak nezbloudit! /
kladu / si marně mnohé otázky /,
z hladu / srdce či věčné nelásky?/

Tuhle ptákovinku jak stvořenou pro Hanku Zagorovou bych mohl natahovat donekonečna.../Na začátku bylo slovo Buším z písně Míši Tučného...Jen mne to tak napadlo!;o)/