|
odpozoravané v metru - 14.10.2008
 17.12.2008 2 1812(10) 0 |
stál tam
opřen o zábradlí
mladý kluk z metra
smutek i bolest
i tiché „tu jsem!“
křičela jeho tvář
sivé maskáče po kolena
červená mikina
na ruce bílého potkana
mazlil se s ním
a na hlavě
stříbrná sluchadla
místo vlasů
pár rudých dredrů
jen rolničky
mu chyběly
a úsměv
opřen o zábradlí
mladý kluk z metra
smutek i bolest
i tiché „tu jsem!“
křičela jeho tvář
sivé maskáče po kolena
červená mikina
na ruce bílého potkana
mazlil se s ním
a na hlavě
stříbrná sluchadla
místo vlasů
pár rudých dredrů
jen rolničky
mu chyběly
a úsměv
20.12.2008 - 21:25
kašpárek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Naivita
Předchozí dílo autora : Víš, máš tu moc
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Gabika [18], Duše [17], Tanarica [16], Rikitan [15], Tondícek [15], enethen [15], mona.66 [14], Severak [13], Atík [13], Slavo B [11], Sigurdr [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
