|
a je tady zas...
 31.10.2008 13 1753(33) 0 |
Nemám to rád.
Tyhle svátky.
Hlasem páté sirky,
volají tě zpátky.
Ty stojící postavy,
falešný tváře.
Co vzpomenou jedinkrát,
za sirky záře.
Nemám to rád.
Ale ty svíčky,
..ty svíčky už na schodech stojí.
Jen moje tvář,
se slzí zas bojí.
A dnes už vím,
že tohle už nepřestane,
dokud ten na lodi
svou minci nedostane.
Ale zajdu tam v týdnu,
zajdu ti zas říct,
že děcka rostou,
a uměj toho víc.
.
.
.
Tyhle svátky.
Hlasem páté sirky,
volají tě zpátky.
Ty stojící postavy,
falešný tváře.
Co vzpomenou jedinkrát,
za sirky záře.
Nemám to rád.
Ale ty svíčky,
..ty svíčky už na schodech stojí.
Jen moje tvář,
se slzí zas bojí.
A dnes už vím,
že tohle už nepřestane,
dokud ten na lodi
svou minci nedostane.
Ale zajdu tam v týdnu,
zajdu ti zas říct,
že děcka rostou,
a uměj toho víc.
.
.
.
04.02.2015 - 22:51Náhodný výběr mi teď nabídl Tvoji smutnou báseň, Milane. Vzpomínám, jak jsi mi o ní vyprávěl, jen jsem netušil, že s ní rozmlouváš o životě, který mohl být s ní, kdyby...
No, já také nerad tenhle " svátek"...
:-(
No, já také nerad tenhle " svátek"...
:-(
03.10.2014 - 23:25až přejedeš přes řeku zapomnění,
pak teprve dostane se Ti vysvětlení,
jak je to s falešnou tváří všech,
co zapalují nejen ve svátek dušiček, svíčky na hrobech..
.. také chodím, když srdce poručí a ne, když to velí zvyk..
pak teprve dostane se Ti vysvětlení,
jak je to s falešnou tváří všech,
co zapalují nejen ve svátek dušiček, svíčky na hrobech..
.. také chodím, když srdce poručí a ne, když to velí zvyk..
09.08.2010 - 23:36To je tak strašně smutný ....
Ačkoli léto rozbalilo nádobíčko
v pokoji je náhle mráz
cítím teplo nad zapálenou svíčkou
čas adventu je tu zas
...jejky, ač srpen v kalendáři, rázem jsem se přenesla dopředu i zpět ... a nutí mě to přemýšlet ... moc hezky jsi to napsal ...
Ačkoli léto rozbalilo nádobíčko
v pokoji je náhle mráz
cítím teplo nad zapálenou svíčkou
čas adventu je tu zas
...jejky, ač srpen v kalendáři, rázem jsem se přenesla dopředu i zpět ... a nutí mě to přemýšlet ... moc hezky jsi to napsal ...
21.12.2008 - 08:19Mám rád svátky
místo svíček rozžehnu vzpomínky
a v pomačkaných obalech dárků
hledám lásku
někde tam přece musí být...
Mám rád svátky,
tak ti přeji hezké Vánoce
místo svíček rozžehnu vzpomínky
a v pomačkaných obalech dárků
hledám lásku
někde tam přece musí být...
Mám rád svátky,
tak ti přeji hezké Vánoce
26.11.2008 - 12:56Ani ja nemam rada svatky ani narozeniny, kdo by take oslavoval dalsi krizek na zada vid? /úsmev/
19.11.2008 - 20:18Ano, je úplně jedno, kde a kdy zažhneme vzpomínky na své milé. Zejména, když nás v duchu stále provázejí. Pěkná báseň
18.11.2008 - 21:52Jakto, že tahle nemá sto procent? Opravdu důstojné pokračování Páté sirky, a to je co říct...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Svátek ?!? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jednou
Předchozí dílo autora : O papírku z lastury
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kaplan [17], Kacher [13], Allo^^ [11], MileyHolmes [9]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
