Ticho a prázdno když příval slov nese,
v obraně záda trochu shrbená,
skřivánek touhy často zalekne se
své vlastní písně a jen mlčívá...

Však zpívat zkus, líp krákorat jak vrána,
než mlčky tonout v citů močálu,
i duše, co teď zdá se rozervána,
zas narovná se, byť jen pomalu.

Věř, že se všechno může rázem změnit
jak mávnutím proutku čarovného
a preventivně zkoušej zoubky cenit,
úsměv je základ štěstí pravého...;o)

Náčelník Holá Ruka: Já jsem tím ale nechtěla říci, že celej život stojí za hovno... chtěla jsem tím říci, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale že jsou i okamžiky, kdy nám ten život přijde tak trochu nefér a zlý... a v těchto chvílích se prostě nesmíme nechat zastrašit. Musíme vstát, zvednout hlavu a jít dál.... Tak nějak jsem to myslela.... ale každý z nás těm básním, a jiným dílkům, rozumí trochu jinak.... a možná je to tak i dobře ;)

řekla bych až roztomile milá:) sedne mi, svět dokáže být někdy tak malý, že ho můžem dát do dlaně, kutálet si s ním a přitom nám nic nemusí scházet:)

fajnová :)

jé, ta je krásná!

..paradni. :)

Sokolička: a pochopilas o co v ní jde?

krásne.

Náhodou jsem na ni narazila... Četla jsem ji před třemi lety, ale teprve teď ji asi víc chápu. Krásná. Jde mi z té pravdivosti až mráz po zádech.

Ten název to hodil úplně jinam, pěkné.:D

Páni, páni, páni...nemám slov.

Sokolička: ahoj moc děkuji

krása, hlavně začátek..!

Měla bych jednu o štěstí, ale nelapám ho do sítí, kéž by to šlo.

Mno. V tvém věku jsem psala úplně stejné... básničky.

P.S. Pro MĚ je správná forma.

Tyhle krátké, jasné a úderné mám ráda.:) Líbí!

Taková smršť pocitů... Hodně zajímavá, ale musím souhlasit s předchozím komentářem, trošku ty změny jazyka bijí do očí. Ale chápu to, taky to občas dělám.:)

Není špatná... Spíš takové to "neurazí, nenadchne". Nic ve mně nevyvolala.

Připomíná mi to Skácela. A to je ta největší poklona.;-) Nádherná.

Já také pochlebovat nebudu. Už proto, že to, doufám, nikdy nedělám a věřím, že ty bys o to ani nestála. O to stojí ješitové a pochlebují sroulové. Ani se tě nepotřebuji ptát, jestli jsi to psala, abys předvedla, jak skvěle umíš psát. To mne nějak nenapadlo.....U tebe ještě ne. Život bývá někdy bojem, a přesto mi z tvého dílka nevyznívá, že by musel stát za hovno a musel by být žit s úžasnou odvahou. Někdy však tomu tak bývá. A proto je mi sympatická ta myšlenka naučit se strategii boje i ta upřímnost vyznání, že se ji ještě musíš učit. Jedno "bojové" umění je důležité a ty máš možná talent se v něm zdokonalit. Třeba je to umění komunikace...
Někdy se tak dá i tak trochu velet. Třeba zavelet stínům. Nenechat je zbytnět.