Hanulka: Opětovné díky.

To já ještě v tej krádeži kukuřice hledal kruhy, tedy u nás byly, jak houby po dešti. To víš, nově otevřený vzdušný prostor všelijaký verbeži ze západu :) časy už se nevrátí :)

Mlčeti Zlato : tak ta je hodně silná ze života. Díky.

Psavec : tak to chodí, ale výstižně povedené. Díky.

Putri : ano, provedu, ještě si však chvilku počkáme a děkuji.

Dandy: Díkec.

Hanulka: a já děkuji Tobě, Hanulko. Pozdravuj na greenu poplety! :))

gajda: :D jo tak to jsem se nasmála, těm Vašim kunám a tchořům. Ovšem ke konci čtení mě nad hrubkou smích rychle přešel... ale jen na chvíli, pak jsem se smála ještě víc... Díky! :*

Povedla se.

Psavec: Díky

Bezva mini ze života.

Pobavila, nejen lidi jsou popletové.

Víš proč si tě nemůžu dát do oblíbených autorů? Protože nesnáším to červené číslo u nepřečtených děl a ty brzy oslavíš 1000 !!!

Je nicméně fascinující a uklidňující, že se tvůj styl nemění. A navíc!!! Si tvoje věci nepamatuju, takže si je můžu přečíst i poněkolikáté a pokaždé z nich budu mít ten příjemný pocit, že je čtu poprvé.

Ápropóó, pamatuješ si nějakou svoji věc? Uměl bys z patra odrecitovat, co jsi už napsal? Znáš to - (aspoň mně se to občas stává) - balíš hezkou mladou žábu, řekneš, že jsi básník a ona hned: jé, řekni mi něco, co jsi složil! (Někdy se hodí umět dvě tři vlastní kratší věci nazpaměť.)

heh ... rok 2000, ještě jsem netušila, že mě osud zaveje do Čech

Na stráni pomněnka vykvetla.
I ta to chuděra popletla,
Proč radši nekvetla v laboratoři?
Teď se tam na ní válejí kuny a tchoři.

Prostě si nevybereš hloupá květeno. (Pyl mají květiny. Pil by se Pilsner Urquel)

Putri : pampeliška na golfovém greenu - to znám, chodím s vnoučaty a pampelišky a sedmikrásky od dětství miluji. Tu bych nikdy neomráčila. Moc hezky jsi to složila. Ano miluji luční kvítí a děkuji Ti.

Psavec: a pobavila trošku? :)

Hezké drobnůstky.

Tohle se mi líbí, trochu jsem zavzpomínal.

Pestrá plejáda rostlin.