ještě chybí jak jsou neuvěřitelně upřímní a trefný

:-))

Yana: jak já miluju tvé komenty vždy vystihneš co tím člověk chtěl vyjádřit a ne jen u mojích děl.

Dobrý :)

Hm přemýšlím co napsat
jakýsi náznak básně tu je - i přesto bych to řadil do miniatur. Dal bych si pozor na prvni a druhy řadek - tim ze je o dost kratsi - dela to tam melodicky hrbolek. Necim jak laska souvisi se zdracim taktoprezentovanym - neboj se vic delit radky a vkladat tak větší pauzy.

Třeba takto:
Když vezmeš mou ruku
do Tvých dlaní,
já cítím to,
co druzí nikdy nepoznají,
ten pocit bezpečí,
co mi novou sílu a energii dává,
abych tu byla navždy jen pro Tebe
a zase zdravá.

Ber to jen jako návrh ne upravovaní - vítej u nás

Ten závěr má nejspíš nějakou hloubku, ale taky jsem ho asi zřejmě nepochopila. Ale jinak mi to přišlo zajímavý a četla jsem ráda :-).

Diky, to jsem rád :-)

Zaujalo velmi, taktéž se mi závěr líbí.

Devils_PIMP: Ano,bůh vína je taky občas s mým bohem,ale jen do určité míry..:-)

taron: ano,bohyně lásky-abych jen nemluvil o "mužích"-je nejvěrnější družka mého boha, je těžké si představit jednoho bez druhého.

smutná...

já uctívám Boha lásky....a pod ním je určitě i nějaký ten úsměv :)

Tak si řikam ze neco jako Buh usmevu byl Dionysos (řim. Buh vina) - taron jiste zmini křest. Boha (boha "vseho dobreho"). Jiste by se nasla obdoba boha usmevu v onech kulturach, krtere uctivay kazdy kamen a na vse meli boha... Ptejme se: zda bohem usmevu nejsme my sami :)

Dík - Je to trochu smutné,možná,ale lidské a proto jsem to trochu odlehčil-naštěstí to není zase tak častý jev,i když ani ne nějak vyjímečný. Jednou jsem slyšel podobný rozhovor takového spratka se svou matkou-která ale taky nebyla zrovna vzorem mateřské lásky,podle jejich slov-na lavičce u autobusů..Tak jsem to narychlo poskládal takto:-)

jo mě se taky líbí, trefil ses mi do vkusu :)

jako vždy jsem se zamála ale pointa je trochu smutná :)

taron: petrstrike: Díky :-)

rozdvojené srdce..nebo i rozdvojené hříchy ?...vlastně je to jedno...báseň je pěkná ...

Not bad me se naopak zaver libi dava tomu aspon nejakou hloubku

zvláštní je velkolepost tvých děl, to tě charakterizuje, myslím že tady nešlo jen popsat svoji depku, ta je hlubší a vnímám tam i sílu okamžiku a lásku k životu