Buď se mnou

ne tak úplně smutná s nádechem prosby
 Kakuzu
 17.01.2013
 básně/smutné
4
1513 (8)
0
Když démoni roztáhnou plachty
a má mysl jede v půlnočním vlaku
jednosměrnou cestou dolů
k poslední stanici v tunelu
a i ostny růží zvadly
v mámení lampionů

Tisíc přízraků u mých dveří
volají na mé rozpadající se zdi
moje řeka krvácí, má pole hoří
můj svět se přestal otáčet
v třpytném kolotoči mačet

Buď se mnou

Dej mi něco pro mou mysl
co tu bolest uvnitř spasí
lék uzdravující život
elixír pro moje šílenství
který by ho zařízl

Dej mi, co potřebuji
ošetřovnu za tímhle světem
jenž je plný krutosti
to nedostižné uzdravení
jako opium a milenka..

Buď se mnou
 18.01.2013 10:49
 valemart
vnímám tolik hořkosti smísené s něhou, kde hranice temnoty je v přátelském duchu na pikniku s královstvím Dne... pane, krásná!
 18.01.2013 06:57
 Viviana Mori
U první věty jsem upřímně protočila oči, na démony jsem alergická ve všech směrech. :-) Ale... nevím, ty jsi taky jeden z těch, koho neumím moc hodnotit, protože.... nejsi úplně šálek mého čaje, ale zase vím, že umíš, tvůj styl je košatej a zajímavej, akorát na mne možná někdy hrozně temnej. Musím si ji přečíst znovu, abych nekdákala nějaký nesmysly.
Dobře, přečetla. A sejmul mě děs už u druhý sloky. Takže asi u mě dobrý.
 18.01.2013 03:43
 Devils_PIMP
Ne není to dobrý ...
První sloka - tam jako by něco scházelo poslední zhoupnutí melodie... Ak je tam dost "přemojováno" dost "narcistická část. Obecně jsi ale zaznamenal vflký posun - dokśžeš (s přimhouřením oka) držet melodii a i spád. Jsem zvědav na další
 17.01.2013 22:06
 tomibender
Dobrý :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.