05.09.2026
3
110 (13)
0
Po všech svých defektech,
ušlých radostech,
falešné záři reflektorů
vracím se domů.

Moje hodnota nevychází z prázdných slov,
z hledání svého místa v prázdném světě,
ve světě plném katastrof,
který ignoruji v nekonečném létě.

Odkládáním ega pro klid,
a v srdci zbývá jen neklid.
Učím se sebe vážit,
všechny ty rány
jsem si musel zažít.

Nesnažit se zalíbit
všem, a za každou cenu,
snažit se okouzlit
kdejakou ženu.
Na místě, kde každý snaží se něčím být,
učím se sám, se svými stíny žít.

A moji blízcí,
a není jich málo -
žádné přátelství netrvá nastálo.
Porostou se mnou, anebo beze mě,
i po všech strastech,
a přestože se země
pode mnou
často chvěje

už na svých zásadách
nestojím nepevně.
 21.09.2026 14:13
Dýchá na mne z básně smíření.
 06.09.2026 08:54
Krásna báseň, znie ako začiatok novej kapitoly
 06.09.2026 07:43
Dojít k sobě domů, ne jen na návštěvu, není vždy nejkratší cesta. Hezké.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.