Je v tom něco nevyslovitelného, co mám rád. Taková ta věčná přítomnost na pozadí. V mládí jsem občas spával pod širákem, nebylo to nijak pohodlné, mnohdy jsem toho moc nenaspal, ale bylo v tom něco, pro co nemám slov a po tom se mi zastesklo, jde to z té básně.

Singularis: Je to taková metaforka...je zajímavé jak to může někdo interpretovat. Líbí se mi jak spousta existuje spousta lidí a každý v tom čte a nebo nečte něco jiného.

Whetley: Já mám tendenci brát věci doslova (co čekat od osoby, která má v avataru nuly a jedničky ;-) ). Začátek je mi jasný a pak to postupně začíná být hůř interpretovatelné až tomu, že racek je cesta, nerozumím vůbec.

Singularis: později mi to přechází do takové pěny a možná spíš do takové hatmatilky toho co jsem chtěl.
Teď záleží o čem mluvíš. Metonymie / doslova brané...?

Začátek se mi líbí jako popis místa a situace. Konec se zdá mít nějaké sdělení, ale zdaleka není tak srozumitelný jako začátek. Jinak, já dávám přednost mluvení před létáním.

Aidlin: Já chci slyšet co si myslíš, ty, o čem to je.

(by the way, tohle mě hrozně štve na psaní, že jakokdyby nedostaneš zpětnou vazbu pořádně, pokud teda nejsi nějak úplně slavný, ale to ti zas všeci lezou do zadku :D)

Whetley: Nedělej to. Takhle se mi to líbí víc! ;)

Aidlin: Můžu ti to objasnit, ale to by asi ztratilo tu magičnost ne? :D

Whetley: To právě nevím. Je to...zajímavý, a právě proto nevím, co si o tom myslet :-D

Aidlin: Ptám se co si myslíš, že si máš myslet :D

Whetley: Nevím, na co se nyní ptáš.

znavený, chce se mi spát - - tak zítra, zítra snad...

Aidlin: Co myslíš?

mmm - dobrýý

co dodat? Není třeba

u mne, dobrýýý

Když vynechám "mimozemšťany", nádherná idylka lázeňského městečka. Hned bych se tam rozjel. Kde je to??? ;o)))

Líbí se mi, že to má děj, to není u básní obvyklé. Také závěr je docela úsměvný.

Co se týče chování zúčastněných, když se zamyslím, celkem je chápu, nicméně divím se, že by ten muž měl jen jedny kalhoty.

Podle mě je to spíš popis pocitů, které v Tobě ta osoba vyvolává. Faktů je tam celkem málo, nicméně jako popis pocitů je to dobré. Z osob, které jsem kdy viděl, mi první odstavec nejvíc připomíná Artieho ze seriálu Daria ( http://www.dariawiki.org/wiki/index.php?title=Artie ), snad až na ten buldočí pohled.

Pokud jde o tu vnitřní krásu, ta podle mě není vidět, ale člověk ji vnímá vnitřně. Je to krása asociací, harmonie s vlastním nitrem a jistoty. Trefil jsem se, nebo jsem úplně vedle?

Me tenhle polpoprozaicky styl nesedi ja ho merad