Čas nenechá zapomenout, jen lehce obrousí hrany bolesti..

Zaujalo mě to.. napadá mě Štěstěna, protože každý vzácný okamžik štěstí, si vybírá někde také svou daň..

Jak to je doopravdy? Co jsi cítila, povídej.. :)

Yana: Díky.Ano, je tam něco víc:-).Třeba řešíme věci, který bychom vůbec nemuseli:-).

Nothing: Děkuji moc :o)

Trefná..

Jenže některé prameny protékají krásnější krajinou, než ty druhé..

Tvá myšlenka se mi moc líbí, hezké.. :-)

to je pravda, hezké :))

Příjemné k zasnění.. ;) vítej podzime..

Krásnej obrázek. Tohle je přesně ta poezie, kterou mám rád a která mi tady dost chybí. Díky ti :-)

ŽblaBuňka: děkuji :))

Hlavně, že některé z nás mají tak tvárné muže.. Někdy závidím. U nás by zabrala jen hláška "je oběd", to by bylo asi tak jediné, co by vzal rozkazem :))

Sucháč: to teda stálo! Nikdy nezapomenu na svůj part s miniaturní štětkou a obr stropem :)) Díky

Orionka: Jasně, jednak to zůstává autentické a také takové jak to tobě sedí,:)

Jiří Turner: Moc děkuji :). Já i ve třetí sloce schéma vidím, je jiné a trochu rozhozené, ale pocitově mi sedí právě k té závěrečné myšlence, kterou jsem chtěla nechat doznít. Možná bych to teď jako "zkušenější" vymyslela jinak a zrýmovala dokonaleji, ale záměrně nechávám autentické.

Au.

věřím jen sobě - to máš ešte dobré, ja neverím ani sebe, ak tak minimálne. Hlavu hore. Pozeraj pred seba.

Moc milé, Orionko, úprava mi vůbec nevadí, jen je mi trochu líto, že jsi opustila rýmové schéma prvních dvou slok a jiné nenastolila. Nechal bych to buď takové hezky, rozpustile neuspořádané nebo bych naopak tomu dal řád.
Jinak milé, teplé a něžné :)

pěkný

Nothing: Díky za milou návštěvu :).

Devils_PIMP: Děkuju, ale zas tak moc jsem je neschovávala, trochu vykukují :).

Hezké leč a ale...

vadí mi sloka vytvořená pouze z jednoslov... to mi malinko překáží.

Je to moc hezky zpracované, i když vzpomínka na krematorium ve mně probouzí silně depresívní pocity! A stejně na mne působí i kolumbárium.;-(
$ Když vidím ty urny stísněné v těch malých skříňkách jako kdysi slípky v těsných klecích drůbežáren, svírá se mi srdce podivnou úzkostí a smutkem! A nepomáhá si říkat, že nebožtíkům už je to vlastně fuk...;-(
¥ Taky bych se raději nechal rozprášit třeba z té naší věže, co převyšuje kopce, abych se mohl rozletět na všechna místa, která jsem měl tak rád a třeba se i usadil poblíž těch, které mám rád!;-)
& Věřím, že naše duše zůstanou i po smrti nablízku a že zcela určitě stále něco cítí...;-)
* A vážně moc se mi líbí, že jsi to zpracovala jako vlastně optimistickou vizi! To je mi na Tobě sympatické a patří Ti za to můj dík!
P.S. Já jsem si zas půjčil ten nápis "Světlu vstříc" pro název jedné své básně >zvu Tě k sobě!;-)