Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

...oh shit...

Kraťounká a taky hodně stará. Ale dodneška se s ní musím ztotožňovat.:o)

Poslední z Literu, dále budeme nabízet jen novinky...:o)

ve zkratce

Když si dva nerozumí...

pocitová báseň z uplynulých dnů...a malinkatý příběh...který nevejde nikdy do dějin...;-D

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

dávno

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

Věnováno...

there's a shadow hanging over me...oh yesterday came suddenly(Yesterday - The Beatles)

moje pocitovka a tak trochu pravda...

V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

Každý to někdy zažil..nebo skoro každý..

z vlastní zkušenosti,,a je to tak...