Věnováno...
 20.04.2008
8
1856 (26)
0
Náhrobků pár
S nápisy co šeptal vítr tmou
A měsíc jim oblík roucha bílý

Dřevěný kříž
Dvě bílé ruce hrnoucí hnědou zem
Jsou něžné jako dotyk víly

Bez zbytečných slz
Pohřbívá dívka do chladné hlíny
Své city k Tobě
 23.04.2008 23:21
moc pěkná
 23.04.2008 22:42
v malo slovech napsano tak hodne..!
mr scraper: vono to de..chce to hodne sebezapreni a kopat a kopat, pak nekde hodne hlubo je nechat..a na to misto uz se nikdy nevracet.
a to nevracet se- to je tam hodne dulezity...
 22.04.2008 17:35
Pěkná báseň;)...nerada se loučím...je to těžký...nejvíc, když to přijde nečekaně...
 21.04.2008 20:07
dobrá Sokoličko
 20.04.2008 22:39
To je fakt... Ale když to jde dobře, tak se člověk dopracuje k tomu, že už city ani nemá a pohřbívá jen ty lidi...:o)) Jn, uznávám, zatím je to jen můj sen.:o)
 20.04.2008 21:28
kdyby tak ty city šli pohřbít stejně lehce jako lidé :o))
 20.04.2008 20:06
Ta je rok stará... Dneska nepohřbívám city, ale kluky.:o))
 20.04.2008 18:01
Pěkně napsáno! Něco mi to připomíná a to až moc, doufám, že tohle nebudu muset dělat znova...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.