Váhám s věnováním...

ses MOJE emrbryovhlave a mam TE v SRDCI

nevim etsli se vam mam smat, nebo vas litovat. tak vam pisu DOPIS. .....:D

/mesto pro VAS./..dekuju, ze sem potkala tak chytryho a statecnyho pana. jeho pribeh me dostal..

Mámě... Podruhé.

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

Kitsune. Spíš taková etuda, abych sem pořád nepsala disociativní volný verš.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

I mladí,vidí to co jiní.

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

neni mi lito vas!..je mi lito me! a to je asi moje chyba