|
Mámě... Podruhé.
|
uplynul rok a půl
a místo do inkoustu
namáčím brk do nevyplakaných slz
- ne, brečet už nebudu
jako o něco starší
o málo moudřejší
a profackovaná životem
Ti píšu zase, mami
nemám už sílu
Ti něco vyčítat
fňukat do polštáře
a hrát si s panenkama
když skutečný svět je jinde
stačí mi patetická slova
která Ti jednou vyryju na pomník
protože Tvoje paměť je neuchová
Zklamalas mě, mami.
Ani tisíc omluv
(které říct stejně neumíš)
tohle nesmaže.
Jako máma jsi pro mě umřela.
a místo do inkoustu
namáčím brk do nevyplakaných slz
- ne, brečet už nebudu
jako o něco starší
o málo moudřejší
a profackovaná životem
Ti píšu zase, mami
nemám už sílu
Ti něco vyčítat
fňukat do polštáře
a hrát si s panenkama
když skutečný svět je jinde
stačí mi patetická slova
která Ti jednou vyryju na pomník
protože Tvoje paměť je neuchová
Zklamalas mě, mami.
Ani tisíc omluv
(které říct stejně neumíš)
tohle nesmaže.
Jako máma jsi pro mě umřela.
16.05.2010 04:47
Hodně dobře napsané - tohle mě strašně moc dojalo a zároveň pohladilo.Zapůsobila jsi na mě...také rád budu k ruce nápomocen:))
02.03.2010 11:00
Co říct, když žádná slova bolest nezmírní, co dodat, když vše je v té básni řečeno...? Jen držet palce a stát při Tobě....
23.02.2010 22:46
Jojo, to se mi líbí. Tedy ty sloky, ten dodatek kurzívou už ne. Prostě mi do toho nesedí, ne, že by nesouvisel,ale tak nějak se mi to do toho stylu nehodí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.