|
Snad nastal čas, kdy třeba jít
je a víc nezaclánět tady,
s věčností duši zasnoubit,
ochotně, rychle, bez výhrady...
|
|
Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...
|
|
Motto:
Netřeba dlouhých slov,
když srdce jímá žal,
vzpomínek vrší rov
všemu, cos miloval...
Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...
|
|
Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…
|
|
Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...
|
|
jsem prokletá??
|
|
Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...
|
|
srpnová...
|
|
|
|
(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)...
Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!
|
|
Další šok pro vás!
Podle básně kamarádky,
co i tady má své řádky,
jsem svou do komentu psal,
teď i vám na pospas dal...
Možná trochu udiví,
že když o mně každý ví,
že jsem muž, píšu jak žena ,
smutna, žitím unavena...
|
|
Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova:
OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE
|
|
Mé bolestné (ač platonické) velké lásce
... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu
|
|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
|
Člověk je tvor věčně pochybující...
|
|
Na branku duše buší splín,
jemuž se člověk nezbrání,
bláhové srdce marně sní
o novém Lásky shledání...;o(
|
|
hořká miniatura
|
|
škoda slov na anotaci.....
|
|
|
|
....tak tohle jsem ti chtěl říct
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

