|
(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)...
Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!
|
Proč jsi mě přiměl stavět vzdušné zámky
A city vkládat do tvé mýdlové bubliny?
Tvá slova byla jak pestře polepené stánky,
Jako vybarvené a prolhané bulvární noviny.
Já s úsilím kousky důvěry dohromady slepila
A asi jen proto, aby je teď tvá volba zase rozbila.
Sen o našich šlépějích
už se v mlze rozplývá a mizí.
A tvé slovo o nadějích
i tvůj obrys je zas cizí!
Je-li to škoda,
já netroufám si říci…
Jenom Bůh ví,
kudy vést chce všechny spící…
20.11.2008 16:38
Je to hezké, ale smutné veršování. Občas mi ale při čtení trošku rytmicky skřípe, ale třeba to tak má být. Já bych třeba napsala "Tvá slova byla jak pestře polepené stánky, jak vybarvené a prolhané bulvární noviny". Mně by se to líp rýmovalo.
19.11.2008 13:47
Ne, nebuď mě ze sladkého spánku
to sen můj k tobě dolét ozvěnou
ne, nebuď mě, noc má na kahánku
a dobře je mi času za stěnou
Šlépěje až skryje rosa ranní
či závoj prchavé je setře Múzy,
ta temná noc jako křídla vraní
jen pečetí je našich deziluzí
Tak rozmarnou zřít duhu na bublině
chladný jak rampouch padá se střechy,
spáč beze snů ať dumá o své vině
beze slov, lásky, útěchy….
to sen můj k tobě dolét ozvěnou
ne, nebuď mě, noc má na kahánku
a dobře je mi času za stěnou
Šlépěje až skryje rosa ranní
či závoj prchavé je setře Múzy,
ta temná noc jako křídla vraní
jen pečetí je našich deziluzí
Tak rozmarnou zřít duhu na bublině
chladný jak rampouch padá se střechy,
spáč beze snů ať dumá o své vině
beze slov, lásky, útěchy….
19.11.2008 11:07
Když muži hodně mluví,
zakrývají tím své chyby.
Nesmutni, život jde dál,
něco hezkého ti vzal a něco dal....
:-))... je moc hezká....
zakrývají tím své chyby.
Nesmutni, život jde dál,
něco hezkého ti vzal a něco dal....
:-))... je moc hezká....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.