|
Na branku duše buší splín,
jemuž se člověk nezbrání,
bláhové srdce marně sní
o novém Lásky shledání...;o(
|
Když Lásky sen se rozplynul,
samoten bloudím světem dál,
připadám si jak v plotě kůl,
pryč je vše krásné, co jsem znal..
A srdce mé již nemá sil
bít se se stínem prchavým,
tam, kde jen přelud Lásky zbyl,
s nímž tiše splývá i můj splín.
Ještě chci malou chvilku snít,
než ztratím se za setmění,
že zas smím z číše Lásky pít,
ač skutečnost to nezmění.
Tesklivá rána, z nichž vstává
zas další bezútěšný den,
v srdci zmírá touha hravá,
a vášeň zdá se k smíchu jen!
A zas jen bez cíle se toulat,
trápit se pro ztracený sen
Lásky, všechny mosty bourat,
toužit po zapomnění jen...
23.09.2008 21:30
V neklidném lůžku můry víří
i mne milují netopýři.
....obvykle o lásce moc nepíšu, nemám komu. Ale to se dá napravit virtuální
citotvorbou.
i mne milují netopýři.
....obvykle o lásce moc nepíšu, nemám komu. Ale to se dá napravit virtuální
citotvorbou.
26.08.2008 17:55
Hezká a smutná básenka... Inspirovala malinko i mně, a za to Ti děkuji, protože z té své tvůrčí kriz už začínám být zoufalá:-)
07.07.2008 20:01
Ten pesimismus Ti nesluší. Život vždycky stojí za to a naděje jak víš, ta umírá až poslední...
07.07.2008 18:15
Celý můj život byl jen snění!
Pak přišlo tvrdé probuzení,
neplatí už nic, co jsem znal,
dumám, proč vlastně jsem tu dál...;o(((
Pak přišlo tvrdé probuzení,
neplatí už nic, co jsem znal,
dumám, proč vlastně jsem tu dál...;o(((
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.