|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
Teď v kafemlýnku melu
naděje tvých vět.
Ztrácím „starou belu“,
ne neboří se svět!
Ještě jsou tady ti, kteří
stojí o můj čas,
a o život jak běží
a o to, co je v nás!
Snad už po sté mažu
vzpomínku tvých rtů,
tvůj obrys z okna hážu,
jdi si do jiných snů.
Nebyla to láska,
ba ani záblesk pouhý,
to já jen špatně pochopila
pouhý výbuch touhy…
Jaký to má konec?
Od počátku je dán:
Zazvoní tu zvonec
a jsme dál každý sám.
20.01.2009 19:12
semel trochu trpké natě
hořké zrnko přidej k tomu
co zůstalo na výmlatě,
povzdech vzdáleného hromu
dodá sílu, po setmění
slova smel jak v Babyloně,
letem křídlatého koně
do krajů vznes se zapomnění
hořké zrnko přidej k tomu
co zůstalo na výmlatě,
povzdech vzdáleného hromu
dodá sílu, po setmění
slova smel jak v Babyloně,
letem křídlatého koně
do krajů vznes se zapomnění
19.01.2009 21:34
děkuju, mám radost, děkuju!!!(napsala jsem to na koleně v kavárně.. odtud ten název:-)
19.01.2009 20:57
To se mi moc líbí, je to hezky zveršované, má to náboj a smysl, prostě povedlo se...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.