|
Mé bolestné (ač platonické) velké lásce
... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu
|
Už vím,
byl jsi sněhová vločka ve slunečním žáru,
už bdím,
ač chvíli hledala jsem tě
jak nad hrncem ztracenou páru…
Už vím,
jinde máš být vodopád,
a s sebou neseš si
své vzácné umění
mít
rád.
****
Nemyslím,
že srdce ztrácím,
snad cítím spíše vděk.
Teď zpátky k sobě se zas vracím,
v ten můj malý,
tichý
pramínek..
byl jsi sněhová vločka ve slunečním žáru,
už bdím,
ač chvíli hledala jsem tě
jak nad hrncem ztracenou páru…
Už vím,
jinde máš být vodopád,
a s sebou neseš si
své vzácné umění
mít
rád.
****
Nemyslím,
že srdce ztrácím,
snad cítím spíše vděk.
Teď zpátky k sobě se zas vracím,
v ten můj malý,
tichý
pramínek..
01.03.2015 00:03
ivkaja: Obdivuji, jak jemně se dovedeš vyjadřovat. To já už raději platonické lásky tajím...:-)))
29.05.2009 10:43
Moc hezké.....pochopila jsem až po druhém, třetím čtení....metafory.......adt
nádherná je....
nádherná je....
28.05.2009 13:34
Hezké vyjádření pocitů. Takže -- ve vodopádu ses utopila, nebo ještě plaveš? Těším se na pokračování!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.