|
Mé bolestné (ač platonické) velké lásce
... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu
 28.05.2009 6 1643(19) 0 |
Už vím,
byl jsi sněhová vločka ve slunečním žáru,
už bdím,
ač chvíli hledala jsem tě
jak nad hrncem ztracenou páru…
Už vím,
jinde máš být vodopád,
a s sebou neseš si
své vzácné umění
mít
rád.
****
Nemyslím,
že srdce ztrácím,
snad cítím spíše vděk.
Teď zpátky k sobě se zas vracím,
v ten můj malý,
tichý
pramínek..
byl jsi sněhová vločka ve slunečním žáru,
už bdím,
ač chvíli hledala jsem tě
jak nad hrncem ztracenou páru…
Už vím,
jinde máš být vodopád,
a s sebou neseš si
své vzácné umění
mít
rád.
****
Nemyslím,
že srdce ztrácím,
snad cítím spíše vděk.
Teď zpátky k sobě se zas vracím,
v ten můj malý,
tichý
pramínek..
01.03.2015 - 00:03ivkaja: Obdivuji, jak jemně se dovedeš vyjadřovat. To já už raději platonické lásky tajím...:-)))
29.05.2009 - 10:43Moc hezké.....pochopila jsem až po druhém, třetím čtení....metafory.......adt
nádherná je....
nádherná je....
28.05.2009 - 13:34Hezké vyjádření pocitů. Takže -- ve vodopádu ses utopila, nebo ještě plaveš? Těším se na pokračování!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
(ZZ) Už vím... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : (J.) Konto lásky
Předchozí dílo autora : Dvě blbiny
