Vesmírná poezie

A já vidím podstatu krásy,
v ladných pohybech tance
Vídeňský valčík
Smím prosit, slečno?

~~~

Jsi moje Andromeda,
Velký třesk, konec,
I začátek.
Vždycky, když jsi pryč,
hledám k tvé planetě klíč.

A tvoje planetární tělesa,
mající střed oběhu v dáli,
zatímco moje měsíce
obíhají tvoji Venuši.

Pojďme spolu provést
konjunkci sfér,
ať se naše
tektonické desky
otírají o sebe.
Neříkej,
že se ti to nelíbí.

Pluješ někam v dál,
zas mě necháš cestovat
mezihvězdným prostorem,
samotného
Snad zkoušíš, jestli mě oslní
~ jiná hvězda, nebo kopule,
zatímco se rozpadám
ve vesmírný prach.

~~~

Moje představa ohyzdnosti
je ovšem trošku zvláštní,
nevadí mi pokroucená tvář,
ale noci prázdných vášní.