Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

už je čas jít spát... tak dobrou noc :-)

...Lásky! Já se jen tak nevzdám...Bojovala jsem a budu bojovat! Nene, nemysli si, nenechám si tě vzít...!M...

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Řekněme, že řeším věci, které bych raději neřešila...

už jste se někdy pokoušeli políbit přes zamlžené sklo?...:-)

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??

Tak třeba tuhle.

Věnováno...

jedna favoritová...;-D...joo bylo mi fajn, ale v rámci zachování...se nesmí ptát proč...;)

Poetismem ojíněná... Napadla při čtení Nezvala... Je to taková slovní a obrazová hříčka...

Neskutočne sentimentálna báseň... Klavír som si obľúbila len nedávno, no bola to láska na prvý pohľad... ;))

Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

vím, že umělecká úroveň asi není nic moc... ale je to po delší době zase něco málo spontánního :)...

Kam nás dovede naše náhodné setkání?...momentální pocity...