Až vnoříme se spolu nazí
do vody průzračné
smutku můj
tak zaženeme stíny ke břehům
aby vytvořily
oponu pro zvědavé oči andělů.
Až spojíme se spolu
v jedno tělo
smutku můj
tu stíny u břehů
se v smuteční vrby promění
spolykají naše činy
a budou mlčet na věky.
Až viola nás ukolíbá
hlubokým hlasem ke spánku
tehdy promění se šat náš
v listy co vítr odvane
tu my vyjdeme z probuzení čistí
více než nebe na nebi
smutku můj.
do vody průzračné
smutku můj
tak zaženeme stíny ke břehům
aby vytvořily
oponu pro zvědavé oči andělů.
Až spojíme se spolu
v jedno tělo
smutku můj
tu stíny u břehů
se v smuteční vrby promění
spolykají naše činy
a budou mlčet na věky.
Až viola nás ukolíbá
hlubokým hlasem ke spánku
tehdy promění se šat náš
v listy co vítr odvane
tu my vyjdeme z probuzení čistí
více než nebe na nebi
smutku můj.
28.11.2007 19:40
Umýt se ze smutku, to je nádherná myšlenka ;) tvá básnička má příjemný rytmus, pěkně plyne...a zanechává krásné pocity...*
28.11.2007 12:25
nehledaná
marno mluvit.líbí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.