 27.11.2007 7 1134(15) 0 |
Až vnoříme se spolu nazí
do vody průzračné
smutku můj
tak zaženeme stíny ke břehům
aby vytvořily
oponu pro zvědavé oči andělů.
Až spojíme se spolu
v jedno tělo
smutku můj
tu stíny u břehů
se v smuteční vrby promění
spolykají naše činy
a budou mlčet na věky.
Až viola nás ukolíbá
hlubokým hlasem ke spánku
tehdy promění se šat náš
v listy co vítr odvane
tu my vyjdeme z probuzení čistí
více než nebe na nebi
smutku můj.
do vody průzračné
smutku můj
tak zaženeme stíny ke břehům
aby vytvořily
oponu pro zvědavé oči andělů.
Až spojíme se spolu
v jedno tělo
smutku můj
tu stíny u břehů
se v smuteční vrby promění
spolykají naše činy
a budou mlčet na věky.
Až viola nás ukolíbá
hlubokým hlasem ke spánku
tehdy promění se šat náš
v listy co vítr odvane
tu my vyjdeme z probuzení čistí
více než nebe na nebi
smutku můj.
28.11.2007 - 19:40Umýt se ze smutku, to je nádherná myšlenka ;) tvá básnička má příjemný rytmus, pěkně plyne...a zanechává krásné pocity...*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Marné lákání? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Osamělé světlo
Předchozí dílo autora : Malíř bez očí
