o životě, lásce, smrti a nepochopení bez lásky, smrti a nepochopen

Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.

Tristní dílo plné poloabsolutních rýmů.

Táto básnička sa zrodila asi o 00:30 keď som sa už snažil zaspať. Teta múza ma ale kopla, a tak som si to poznamenal aspoň do mobilu a teraz ráno som to sem hodil :)

Věnováno kamarádovi, který si v životě prožil "své"....

... v čekárně u zubaře

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

hořký kafe nedokáže spláchnout uplně všechno

***

těžko říct...

Tahle vznikala když jsem seděl v noci na kraji lesa poblíž Osla a díval se na osvětlený Holmenkollen... Jedna z nejhezčích scenérií, kterou jsem kdy spatřil...

tohle byl můj život a teď jsem šťastná konečně tak šťastná, už 6let, ale teď si to uvědomuji již naplno

..nejen o fontáně....

Občas si tak připadám....