Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(

Je to taková hříčka, na více přečtení a trochu zamyšlení...

Krátké zamyšlení nad lidmi. Myslím, že i ti, co to nevysloví nahlas, si to v skrytu duše přejí...

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

Váhám s věnováním...

Za inspiraci vděčím Orionce - Poeta účelový. :-)))

o životě, o kočkách, o vínu, óóó...

ty to vůbec, ale jako vůbec nechápeš, mocinky moooc miluju svou berušku, mtmr, njn, rolf, LOL

ses MOJE emrbryovhlave a mam TE v SRDCI

záplava egoismu, z něhož se dělá zle i autorce... :) ... a to je co říct, páč autorka je známá morbidistka :D

Mámě... Podruhé.

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****