změněno!! (vymazána předposlední sloka...)

Takové krátké vyznání, které jsem napsal, zatímco bytost bezmála dokonalá mluvila se svým přítelem.. Oh ano.. závisti se někdy člověk nevyhne..

Ve vlacích se píše skoro samo..

pro jednoho nejmenovaného...snad to nejde řadit ani do básní, je to strašný výlev vzteku a bolesti.

Náhle se rozpršelo.. Já se schoval do průchodu k obchodu s oblečením a díval se na lid.. Byl to takový zvláštní, nadpozemský pocit..

pristup nas ke svetu me desi...

Jedna taková hravá..

ona ví:)

Váhám s věnováním...

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

darem za myšlenky

první text z tramvaje, nemohla jsem odolat...

Pokusila jsem se dokonce i o verš:)

Na Praze se mi líbí ta její lyričnost, tajemno a pocit, jako by kolem vás běžely dějiny.. A líbí se mi tamní Kavárničky, čajovny, hospůdky.. A děvčata, ostatně jako všude jinde v naší vlasti.. :-)