... a po ní? Kdo ví? ... :(

Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

"Jediná myšlenka zažehne tisíce svíček." R.W.Emerson. Anebo některé zhasí...

Jedna pesimistická...

When you stay alone on the scene... Když zůstáváš sám na scéně... /anglicky + slovní zásoba/

ty jsi jako já, já jsem jako ty...

Nevím jestli smutná, každopádně sem jí sem vůbec nechtěla dávat :D... Má to být text k písničce ( posuďte sami :) )...Mám teď pořád sklony psát k realitě, ale toho si moc nevšímejte :D..

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

Ano - ne - ano - ne - ano - ne?

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

19:00 až 21:00 (1.dubna 2009)

Inspirováno jedním příběhem, který kolem mě proplul...

Jen výkřik do tmy a do ticha, co musel ven... Nic víc, nic míň...

Iterum pro absolutorium.