Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

...probouzení se do nové (roční) doby

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

život je tragikomedie...*

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

a tak, nemůže být pořád veselo..

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D