občas moc přemýšlím...

Tak jsem se zas ozvala:-)

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

věnováno journeymanovi.

(aneb Zbýšovská romance pro Ni, Něho a taky trochu pro Mě) umístěná sem s nejlaskavějším svolení pana J.F. Kaplana, psána pro něj a jeho dívku - anglicky (pokud najdeš chybu-napiš!) zhruba březen nebo duben 08

název sám jest anotací....

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

bez Tebe je těžký ---

v zatisi rybnika..jaa baletiiim

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

chci Tě, lásko moje