Někdy přijdou chíle...

Malá úvaha: naše české pohádky jsou laskavé právě tím, že vždy dobře skončí.

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

"pidiaturka" nad ránem ... jen tak...

inspirací byl klavírní koncert a pár vzpomínek na mé hudební období...

žít jen vzpomínkami se nedá

Věnováno kamarádovi, který si v životě prožil "své"....

Chce to prokousat se až dokonce ;-) je to i zhudebněný ;-)

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

je tu, ale ne pro mě:-).

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

trošku starší, ale ne zase moc. Každý máme nějaké své spáleniště.

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

....to jsou věci na stará kolena

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

Ještě jeden rispet na slova: MOŘE, SVĚTLO, KŘIK, ÚSMĚV, DRUH (forma: ABAB CC DD).

Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...