|
..nejen o fontáně....
|
Hledím (a skoro nedýchám)
na nekonečno krůpějí,
v nichž jsme i „ty a já“
a po dopadu střet nadějí..
Ten hedvábný song až do srdce se vkrádá
zní pro mě metaforou krás,
která shůry padá,
a v níž zní i Boží hlas
o tom,
že rozlévá se síla vskrytu
do všech lidských duší,
vidím v tom gejzíru třpytu
víc, než co kdo tuší…
Teď jdem dál každý sám
tak, jak si to přeješ,
však v srdci jednu krůpěj
vím, na památku si hřeješ….
na nekonečno krůpějí,
v nichž jsme i „ty a já“
a po dopadu střet nadějí..
Ten hedvábný song až do srdce se vkrádá
zní pro mě metaforou krás,
která shůry padá,
a v níž zní i Boží hlas
o tom,
že rozlévá se síla vskrytu
do všech lidských duší,
vidím v tom gejzíru třpytu
víc, než co kdo tuší…
Teď jdem dál každý sám
tak, jak si to přeješ,
však v srdci jednu krůpěj
vím, na památku si hřeješ….
12.10.2009 20:50
Děkuju všem. chápu, že někomu může být toto dílko nesrozumitelné, ale pokud jsem chtěla vyjádřit to, co jsem měla na srdci, asi to jinak nešlo, tak promiń, Haničko, k tvému mládí můj smutek nepřísluší...
12.10.2009 20:13
Hanička
nevím, teď asi nejsem soustředěná bo co.. každopádně jsem si ji přečetla třikrát, stejně to ve mně nic nezanechalo..
ale fotka pěkná...
ale fotka pěkná...
12.10.2009 10:56
Tak, jako když cítím stát lásku za dveřmi, u zpívající fontány jsem měla stejné pocity... nedočkavost z příštích minut, obava z konce... krása, fakt umíš!
11.10.2009 23:56
Každá tvá nová báseň je střípkem do pestrobarevné mozaiky s názvem život... Tvé básně patří mezi mé oblíbené:-).
11.10.2009 13:22
ty víš kdo, ty vodo zpívající,
s krůpějí v dlani se mnou stál
na shodné nálad vrstevnici
a osud za svědka si bral
nevíš proč, vodo zpívající,
byl odvanut jak větrem šál,
v tvém zrcadle zřím řeholnici
kde pramen lásky klokotal
s krůpějí v dlani se mnou stál
na shodné nálad vrstevnici
a osud za svědka si bral
nevíš proč, vodo zpívající,
byl odvanut jak větrem šál,
v tvém zrcadle zřím řeholnici
kde pramen lásky klokotal
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.