|
...jen takové nostalgické zamyšlení......:-)
|
Vlak si zpívá stále stejnou píseň,
sedím v koutku, padla na mě tíseň.
když loučím se s tebou milý,
(.... však víš o co kráčí),
nechci se před tebou ještě na svět mračit,
a nyní s každým pražcem
smutek vypouštím jako dým bílý…….
sedím v koutku, padla na mě tíseň.
když loučím se s tebou milý,
(.... však víš o co kráčí),
nechci se před tebou ještě na svět mračit,
a nyní s každým pražcem
smutek vypouštím jako dým bílý…….
02.01.2015 03:04
PrimaDen:
Loučili jsme se nahonem,
smutek se ploužil peronem,
teď v koutku vlaku sedím již,
jen já a tísně mojí kříž...
:-)
Loučili jsme se nahonem,
smutek se ploužil peronem,
teď v koutku vlaku sedím již,
jen já a tísně mojí kříž...
:-)
09.12.2008 07:51
díky v podstatě máš pravdu, já ji na poslední chvíli přepsala a také si myslím, že ta první verse byla lepší..o kousek:-)
08.12.2008 17:08
líbí se mi moc první půlka básně..ta druhá už mi nějak nezapadá...ale myšlenka se mi moc líbí... vyznívají mi z ní velice známé pocity
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.