Dé javú v každodennosti je někdy neopakovatelné právě silným pocitem tajemné blízkosti v vnímání krás všednosti, jenž nevyprchávají.

Pokud lidstvo jednou vstřebá tento přístup,tak si zasloužíme novou šanci na této planetě.

Všude chtějí životopis -strukturovaný

Každý člověk natírá svět barvou.Někdo bílou, někdo černou.

Neznám střední cestu, a tak točím kormidlem k horizontu.

Život navléká na duše korálky z perel.(věnováno lidské perleti)

Pointa toho dne je v Rozrazilu bylince zvané mužská věrnost a je na srdce.

Snad se toho nedočkáme.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

Nehledejte v tom zklamání prosím.Spíš jde o pohlavek nabubřelosti.

To, když se vše večer konečně vypne..

Základní hybná síla a víme o ní jen když není.

Před rokem se mi stala věc, za kterou se stydím a doteď jsem se s ní nesrovnal. Potopil jsem v bouřlivým počasí plachetnici na Nových mlýnech a málem se mi tam utopil člověk z mých nejmilovanějších a nejbližších. Celý to byla moje blbost, už jen to, že jsem vyplul. Děkuju Bohu, že jsem ji tehdy v tý rozbouřený a kalný vodě nahmatal a vytáhl. Kdyby se to nepovedlo, radši bych se už taky nevynořil. Tohle je moje vzpomínka, žádný umění, ale muselo to ven.

Nežijem pravé životy