Terapie, nic víc... Ale pomohla :)

Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Někteří starouškové to dobře znají.

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

Čtyři stěny, moře času a žádný život...