skutečný příběh z doby covidu

Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....

Odchod jedné mé spřízněné duše "domů".

První část

Druhá část

Pokračování příběhu a povídky "Takové jedno zmrtvýchvstání". S předchozími povídkami jsem trochu odbočil a zavzpomínal na to šílené a nevinné dětství.

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Zabil jsem už mnoho živočichů, neboť seču lúky a přestože se mi jich podařilo pár nepřehlédnout a zachránit, vždycky mě bolí smrt, kterou způsobím marně. Kéž duše vyletí a jde hledat novou schránku a náš vnitřní svět nekončí v rozsekaném kadavéru. Byl jsem též přihlížejícím úmorného pohřbení mušky zaživa pavoukem, jež ji uvěznil v bílé rakvi. Přestože jsem ji mohl zachránit, připadalo mi druidské nezasahovat. Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte a dejte lajk a odběr.

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

- smutný odraz dnešní doby a příběh, který se klidně mohl stát i skutečně-

Poslední ze tří povídek.

Jakákoliv podobnost je čistě náhodná...tento příběh se nestal - nikdy a nikomu

Bez nich to nejde, ale bez nás žen to taky nejde,..

Nepříliš dlouhá povídka o dětském světě, obětavosti a vnitřní kráse.