Naši muži

Naši muži.

Muži jsou naší neoddělitelnou součástí. Bez nich by nebylo dětí. Bez nich bychom postrádali lásku, pomoc, ale i šťastné i nešťastné chvíle.
Zkrátka naši muži jsou nepostradatelní ve všech směrech.
Někdo možná namítne, že to není pravda, že i bez nich se dá žít a docela kvalitním životem. Nejsem proti, každý máme nárok na svůj názor a výběr, kterým směrem se v životě chceme dát.

Když jsme mladí, snadno se zamilováváme a ne každému ta první láska vydrží po celý život. Za dob našich babiček a dědečků vstupovaly páry do manželství v mladém věku a slíbily si lásku po celý život. I dnes se slibuje, že spolu zůstanou v nemoci i v chudobě... Situace je však jiná a sliby též. Říkám si, čím to je, proč spolu manželé nevydrží po celý život. Při každé maličkosti, starosti, problému hned hrozí jeden druhému rozvodem?

Ti naši předkové měli samozřejmě také problémy a starosti, ale myslím, že než by je to od sebe odhánělo, naopak je to sbližovalo.

Snažili se vše, co přišlo nějak řešit a brali situace tak jak byly, ať už se týkaly čehokoli a určitě to neměli jednoduché.

Jsem si jistá, že si jeden druhého i více vážili a měli se doopravdy rádi!

Ve zralejším věku, když první láska nevydrží, hledáme nového partnera, pokud se neobjeví brzy sám. Hledání už není tak lehké jako na začátku, ale přesto máme velkou chuť se znovu zamilovat a být s někým, komu bychom dělali radost a naopak.
Ti šťastnější z nás někoho potkají, ostatním nezbývá, než hledat. Jsme opět na začátku, kdy jsem se zmiňovala, že bez mužů to nejde. Každý touží po lásce, pochopení a vzájemném vztahu.


Je zvláštní a hezké, jak si váží lásky lidé, kteří nemají to štěstí, že jsou zdraví.


Setkala jsem se s několika postiženými lidmi - jak ženami, tak muži.
Byla jsem překvapeně udivena, jak velmi si jeden druhého váží a pomáhají si. Ale nemyslete si, že to byly páry skládající se pouze z postižených lidiček. Naopak byly to kombinace zdravých i nemocných lidí.
Co všechno spolu dokázali a stále dokazují, to ani mnozí z nás zdravých nezvládnou.
Představím Vám jen jeden příklad z mnoha dalších.

Dívka, která se narodila s vadou sluchu, tudíž se nenaučila mluvit, bylo to před mnoha lety, dnes už by se vše dalo řešit jinak.

Chlapec, který se srdeční vadou, epilepsií, s jednou nohou kratší a mozkovou obrnou, tudíž i on dost špatně mluvil.


Ti dva se neznali, každý žil v jiném koutě republiky a díky rodičům, kteří podali inzerát na seznámení se poznali.
Chlapec – později muž spojil svůj život s dívkou – ženou, která ho téměř neslyšela a on si s ní nemohl popovídat, když neznala řeč.
Zamilovali se do sebe, i když to nebylo hned, muž učil ženu poznávat věci kolem sebe a mluvit.
Trvalo dost dlouhou dobu, než si spolu sedli, uvařili si kávu a mohli si povídat. O to byla radost nepopsatelně větší.

Když se propracovali k tomu, že se mohli domlouvat i o zodpovědnějších věcech,začali řešit svatbu. Oba se moc těšili, jak spolu budou už napořád. Měli o budoucnosti jasno, i když v očích ženy to bylo trošku jiné, než-li v očích muže.
Představovala si svatbu jako princezna v bílých šatech s družičkami, krásným svatebním dortem, jak pojede v autíčku s panenkou, která bude nastrojena jako ona... její partner však věděl, že je to vážný krok, který bude pro oba na celý život. Byl zodpovědný a cílevědomý, ničeho se nebál. Než očekávaná svatba proběhla, zjistili, že je na cestě miminko.

Radost byla veliká!

Přeskočím tu krásnou dobu očekávání a těšení se na společné miminko. Obavy byly snad jen z toho, aby bylo zdravé, když oba rodiče zdrávi nejsou.
Miminko se narodilo a po dvou letech se Ti dva milující se manželé rozhodli, že by rádi, aby jejich dítko mělo sourozence – musím vyzdvihnout muže, protože on měl nepochybně daleko větší podíl zodpovědnosti za všechno!
Podstoupili mnoho vyšetření, aby se vyhnuli mnoha komplikacím a nepřivedli na svět miminko, které by mělo v budoucnosti potíže jako oni.Vše bylo v pořádku a tak počali děťátko. Nevěřili byste, kdo se narodil – holčička nebo chlapeček?

Narodila se zdravá dvojčata a nemusím Vám vyprávět, kolik práce, starostí, ale i radostí tři děti přinesly. Nic jejich rodiče nikdy nerozdělilo a lehké to tedy neměli!
U toho všeho dokázali postavit chatičku se zahrádkou, dětem dát vzdělání, lásku a pocit, ten důležitý pocit, že jsou tu vždy pro ně.

A na začátku byl muž, který byl osudem zkoušen a tolik toho dokázal.

Proto si važme mužů, i když nejsou všichni stejní.