Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

Řekněme, že řeším věci, které bych raději neřešila...

"Pššššš..." - a nikdo to neví, jací jsme byli - jen my dva..."Pšššš..." - a nikdo to neví, jací budem - snad jen já ...

mám záchvat exhibicionismu

O jednom večeru, pocitech, o Tobě a o tom, že jsem to zase zkazila...Ale já prostě jinak hrát neumím.

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??