|
je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...
 05.11.2007 13 1312(28) 0 |
Vím,
že lžeš,
když šeptáš mi
jak máš mě rád.
Vím,
co chceš.
Sladká slova.
Hotový ráj.
Vím,
a chci...
/slast pro nás dva/
Bez zábran.
libujem si
v naivitě druhých.
Nevěřím...
Ty víš
Jsme to my,
kdo si ubližuje.
14.10.007
že lžeš,
když šeptáš mi
jak máš mě rád.
Vím,
co chceš.
Sladká slova.
Hotový ráj.
Vím,
a chci...
/slast pro nás dva/
Bez zábran.
libujem si
v naivitě druhých.
Nevěřím...
Ty víš
Jsme to my,
kdo si ubližuje.
14.10.007
29.08.2008 - 09:30Jsme to my,
kdo si ubližuje.
Drsný a přesný, jako vždycky jsi tomu dala na konec na pr...:o))
kdo si ubližuje.
Drsný a přesný, jako vždycky jsi tomu dala na konec na pr...:o))
06.11.2007 - 08:59ten konec tomu dava neco vice... mozna me trosku stve ten anglicky nazev... ale to asi neni dulezite...
06.11.2007 - 08:20myslela sem,ze ses to ty...vcera...ale sem srabik,co to nezkusil tipnout...ale napovedel mi i ten datum dole..jsme to my,kdo si ublizuje...to je hodne dobry....hodne to rika,nuti premyslet,jk to vlastne je...libi se mi,anett....
05.11.2007 - 20:04oo dekuji:D..ja si to mysllea..ale tak sme doufala, ze kdyz to tak bude, tak me nekdo opravi:D
05.11.2007 - 20:00naprosto souhlasím s předchozím komentářem... v té naivitě máš opravdu chybku ;)
05.11.2007 - 19:57moc hezke... ciste a plne... akorat... neni naivita s i a ne s j? ale treba jen moc stouram ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
I don't believe you : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Opadaný strom
Předchozí dílo autora : Svět kouzel
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
arne» narozeniny
adulinka311 [11], duše.barevná [10], X3merr [8], Svojko [8], Izzy [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
