punková lidová

Pavouci spoustě lidem vadí. Můj dědeček je miloval...

Povídka z velmi blízké budoucnosti.

Zapadl mi jazyk. Naštěstí byla má žena nablízku...

vím že se o mrtvých má mluvit jen v dobrém ale tahle vzpomínka je semnou spjatá na celí život...

Občas potkám skutečně zajímavé lidi… a občas se musím ptát… jsou to skutečně lidé?

„Konvičko, ty vole stará, cos nám to proved,“ slzel Vokoun z doznívajícího průvanu...

Bez nich to nejde, ale bez nás žen to taky nejde,..

Drabble povídka na zadaná slova: mít*jazyk*vesta.

Použil část svých naspořených zlaťoušků a zakoupil malý domek s velkou stodolou a chlívem. Tvářil se jako tajemný chlapík z města a nakoupil od starousedlíků drůbež, pár králíků a kozu. Tím povzbudil místní vesnickou ekonomiku

Sbohem moji milí a odpusťte mi

Ze švestek si dědeček nechával pálit slivovici, která se vůbec nedala pít, i když dědovi a mamince s tatínkem dost nepochopitelně chutnala.

„To je Kamarád. Zrovna jsem se vám to chystal napsat. Je to takovej hodnej ňouma. Klidně pojďte dál a nechte se vočuchat. Von už hovno vidí.“

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali.