punková lidová
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Stačila malá nepozornost na obou stranách a jedna mi vlítla pod paži a já ji nevědomky přimáčkl. Pálilo to jako čert. Zařval jsem a už jsem řvát nepřestal.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Povídka z velmi blízké budoucnosti.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pavouci spoustě lidem vadí. Můj dědeček je miloval...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Občas potkám skutečně zajímavé lidi… a občas se musím ptát… jsou to skutečně lidé?
![]() ![]() ![]() ![]() |
Zapadl mi jazyk. Naštěstí byla má žena nablízku...
![]() ![]() ![]() ![]() |
vím že se o mrtvých má mluvit jen v dobrém ale tahle vzpomínka je semnou spjatá na celí život...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Bez nich to nejde, ale bez nás žen to taky nejde,..
![]() ![]() ![]() ![]() |
„Konvičko, ty vole stará, cos nám to proved,“ slzel Vokoun z doznívajícího průvanu...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Drabble povídka na zadaná slova: mít*jazyk*vesta.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Použil část svých naspořených zlaťoušků a zakoupil malý domek s velkou stodolou a chlívem. Tvářil se jako tajemný chlapík z města a nakoupil od starousedlíků drůbež, pár králíků a kozu. Tím povzbudil místní vesnickou ekonomiku
![]() ![]() ![]() ![]() |
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)