Návrat hrdiny

Když jsem (ani nevím proč) na docela dlouhý čas opustil Psance, nechal jsem zde rozdělanou takovou edukativní sbírku, kterou jsem nazval Básnická abeceda. Pro vlastní potěchu a sebevzdělání jsem počal skládat a uveřejňovat básně v různých formách, a to v abecedním pořádku názvu dohledaných básnických forem, obecně známých, ale i zaniklých či exotických. Skončil jsem básničkou v čínské formě Čchü. Aniž bych si snad myslel, že přerušení této činnosti zde někoho zasáhlo, cítím sám k sobě určitý dluh. Proto jsem se rozhodl pokračovat. Po Čchü tedy následuje neméně archaický dithyrambos.

Básnický abeceda 16. díl: Dithyrambos

Dithyrambos je druh starořecké poezie, posléze hymnus k oslavě boha Dionýsa, přednášený a zpívaný střídavě sborem a předzpěvákem s doprovodem píšťal. Patřil ke svátkům Dionýsií a Lénají, oslavám boha vína. Jeho původ je však starší a jiný. Podle některých autorů nepocházel původně ani z Řecka, kde se s ním poprvé setkáváme u Archilocha v 7. století př. n. l. Kolem roku 600 př. n. l. jej zdokonalil Arión z Méthymny, který téma rozšířil i na jiná božstva a heroje; později se uvolnila i forma a dithyramby přednášeli i jednotliví umělci. V Delfách se dithyrambos spojil s kultem boha Apollóna a v Athénách se konaly v dithyrambech soutěže. Podle Aristotela se někdy v 6. století př. n. l. z dithyrambu vyvinula tragédie. Mezi nejslavnější autory dithyrambů patřili Simonidés, Bakchilidés a Pindaros. Z jejich tvorby se však - kromě Pindara - zachovalo velmi málo.
V moderní době Schillerovu báseň Dithyrambos zhudebnil Franz Schubert, dithyramby skládal Friedrich Nietzsche (Dionysos-Dithyramben) a užil je i v knize "Tak pravil Zarathustra".
(Wikipedie)
Skládat si v dnešní době vlastní dithyramby mi přijde trochu šílené, ale pokusit se nějaký přebásnit může být zábavným cvičením veršotepectví. Jelikož neumím starořecky (ani novořecky), tak jsem spíše jen odhadl versologickou podstatu básně.
Níže uvedený dithyrambos tedy není překlad, ale volně zpracované téma hymnu básníka Bakchilida, který byl v 5. stol. př. n. l. dvorním básníkem syrakuského krále Hieróna. O jeho životě však víme málo a tento dithyrambos je jedním z mála děl, které se dochovalo.
Děj této básně nás zavádí do jedné z životních epizod hrdiny Thésea, který právě nedávno dorazil do Athén. Jeho otec, král Aigeus (po něm je pojmenováno Egejské moře, do kterého později zoufalý král kvůli domnělé smrti svého syna skočil) ho zprvu nepoznal, ale teď již bojácnému lidu (chorus) vypráví o hrdinských činech mladého Thésea, které vykonal cestou do Athén, a spatřuje v něm naději v boji proti blížící se armádě synů svého bratra Pallanta, který usiluje o následnictví na athénském trůnu, a kterého se Athéňané velmi obávají.

NÁVRAT HRDINY

CHORUS:
Ó králi Athén, které Athéna chrání,
náš pane vlídný, bohatý a slavný,
proč bronzový zvon má pochmurný tón
a hlasy trubek zní válečnou písní?
Kdo houfuje se v šiku mohutném
u hornatých hranic našeho státu?
Ó králi Athén, vždy moudrý a smělý,
kdo proti nám zítra pozvedne zbraně?
Kdo odžene stáda pastýřů našich
a čí koně zdupou louky a pole?
Prý je to bratr tvůj se svými syny
a s mocnou armádou nájemných vrahů.
Nás málo je mladých a bojovných mužů
a zkušení vůdci jsou dnes staří a slabí,
tak jako ty, náš králi a pane.

KRÁL:
Sic již starý jsem a v boji neobstojím,
však znám muže smělého, jenž zastat mě může.
Ten muž cestou k nám se hrdinou stal:
to on ubil obra s železným kyjem,
to on lupiče zlého ve větvích spoutal,
to on zabil z podsvětí šedivou svini,
to on přemohl rváče, jenž s každým se měřil,
to on natáhl zlosyna na jeho lože
a pak ho sám mečem o hlavu zkrátil.
On nezná strach a mocné má paže,
v žilách mu proudí krev vládce moří,
však srdce má lidské, jak matka jeho.
Ve střevících nuzných a se starým mečem
k nám nedávno nepoznán z Korintu přišel,
však dříve ho pověst předstihla slavná.

CHORUS:
Kdo je ten muž? A co právě teď dělá?
Sbírá snad vojsko a brousí zbraně,
nebo snad sleduje nepřátel voje?
Najme nám v cizině armádu silnou,
která se brzy na hranicích zjeví,
či radí se s bohy, jejichž je krve?
Pak Zeus mocný nám pomůže bleskem,
Poseidon trojzubcem, Apollón šípy
a aigidou svojí nás ochrání Paní,
jež k rekům je vlídná a nectné drtí,
Athéna panenská, Pallada naše.
Nebo svou silou ten muž všechny skolí
a bratra tvého sám do moře vhodí?
Tak, kde že je, králi, a jaké má jméno,
abychom před ním pokleknout mohli?

KRÁL:
Ten muž je blíže, než mnozí si myslí,
na ramenou kůži má z divokých šelem,
u boku meč, jenž ukul mu Kovář,
v rukou dva leštěné oštěpy bohů
a na hlavě přilbu s chocholem hrdým.
Však nesbírá vojsko bohů ni reků,
on s cizáky bez vás se nebude bíti,
jen stane se prvním z athénských mužů
a pak v jejich čele se postaví vojsku,
jež s pomocí boží utopí v krvi.
Ptáte se, lidé, mne, jaké má jméno
a čí to potomek zachrání město?
Tak vězte, že syn se mi poletech vrátil,
Théseus slavný se chystá do boje
a sama Athéna mu po boku stojí.