Vrány

Vrány si klovou oči navzájem
a černá mlha stoupá v cizím lese,
cesta je necesta a strom je nestromem,
jen kořeny jsou skutečné.
Tíhu vlastních ramen ramena těžce nesou
a nohy hnědnou močálem.
Není to křik a není to nářek
jen uvnitř se cosi dusí.
Zvíře chce ven,
svázané všemi střevy.