|
...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*
|
|
Sama v davu lidí. Sama se sebou, protože tu zase nejsi...někdy jako bych ani nežila...no...opravdu jenom jako
|
|
Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...
|
|
______________still not________________
|
|
Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...
|
|
sám nevím, jen jsem si hrál..
|
|
...
|
|
nikdo ji nehraje tak jako on
|
|
občas přichází... ale jak ho řešit??
|
|
nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!
|
|
po dlouhé době
|
|
... jestli u Vás sněží za oknem... je to ta lepší varianta...
|
|
Štěstí není nikdy dost. A já si píšu jenom tak pro radost... ;))
|
|
Anotaci nemám... Ale prosím o hodnocení a komenty. Díky
|
|
Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!
|