Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Prostě pocitovka z mého života

... náhlá inspirace myšlenkami, které jsou někdy zbytečné. Proč lidi? Berte věci jak jsou. A berte tak především sami sebe. ...

Jako se na plátně obrazu mísí vícero barev, mísí se i zde vícero myšlenek. Společně však všechny tvoří jeden celek... Kterou z nich necháte se vést? Každá vypráví jiný příběh...

Když pomine klid před před bouří a vyplují na povrch všechny křivdy. Co zbude potom?

Jednou večer ... ty víš ...

Stěhování může být z různých důvodů- nejsou jen věci, ale i vzpomínky ... mnozí co to zažili, pochopí

Nečekejme na "něco" a žijme tady a teď.

Někdy se kolem sebe rozhlédnete a spatříte příběhy, které se mohly vyvíjet jinak, ale někde na cestě se stala chyba... Jeden z takovým mi dal dnes inspiraci. :-/

Jen takový pocitový povzdech, ohlédnutí, co ale nic neřeší..

Pro všechny, kteří potřebují bojovat...

Co jsme a co si smíme dovolit - co se sluší a nesluší ...jak to je ?

Po delší době jsem zalovila v šuplíčku a dopsala další text. Mohlo by sloužit jako písňový text... Budu ráda za hodnocení.

Jednou při posezení u jabloně , pocitovka )

Podzimní sklizeň lidské (ne)komunikace... :-(

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

... romantická písmenka...