Věci a vzpomínky

Nikytu: Děkuji za návštěvu a komentář. Ano , hezky jsi to shrnula - jsem ráda, že nejsem sama, kdo to tak cítí :-)
já jsem si to zažila minulý rok a je to psycho! dalo mi to zabrat.

Těžké je loučení se s milovaným místem, ke kterému se vážou vzpomínky. Já zatím zažila jen stěhování z koleje, což je ještě v podstatě nic...
Ale zvláštní je, že kdykoliv odněkud odjíždím (byť to bylo jen na dovolené na pár dní), vždy mám pocit, jako bych tam něco zapomněla, ač jsem si vše sbalila. Snad kousek sebe? :-)

Moc se mi líbí to zamyšlení. Opravdu, ani ta největší krabice na světě by vše nepojmula. :-)

Ano,kupíme kolem sebe zbytečně moc věcí a přitom k žití stačí tak málo. :)

ŽblaBuňka: díky za komentář :-) přesně tak - je to k zoufání - ty věci se snad množí :-D do něčeho vrtneš - hromadu vyhodíš a vypadá to, že je toho ještě víc a není to kam dát ... je to "psycho" to zvládnout ...

čím víc uklízím a třídím, tím větší chaos vytvářím

Zamila: Díky za přečtení a komentář :-)

No, klidně bych tam nechala jen tu první strofu, má ještě sem tam lehký rým. Pak už mě ruší příliš ukecaná "forma" ve volném stylu. Začátek se ale rozjel slibně :-)

korálek: Jj, zase jsem se dal strhnout k filozofování...Čtu knihu Kořeny a taky se nějak zamýšlím nad těmi svými...:-)

shane: Moc děkuji za komentář :-)

korálek:
Vzpomínky jak vůně též jednou vyvanou,
a věci, na nichž lpíš, význam mít přestanou.

Pravdou je, že čím víc věcí člověk má, tím víc je jejich otrokem. A každá změna, s níž se mění i jejich důležitost, někdy i vynuceně, je bolestná. Nesnáším stěhování, člověk si připadá jako právě vytržená rostlinka označená za plevel...:-(

vanovaso: Děkuji za komentář :-) přesně tak jak píšeš - je v tom hodně emocí, vyplouvají napovrch i vzpomínky zasunuté, skryté někde hluboko v duši a přesto je potřeba se s tím nějak vypořádat a "přežít" ten nápor ... pak přijde aspoň částečná úleva ... díky a hezké odpoledne

Znám ten pocit, i když malinko jinak posunutý, jak se zbavit milionu věcí, které jsou už "bohužel" k nepotřebě a každá vyvolává vzpomínku , některé nelze ani vzít do ruky, a některé přinesou úlevu, když je člověk " odloží" ... a to mě také přivedlo k tomu, že i já si musím udělat ve svých věcech pořádek, aby to bylo snazší pro ty druhé... jednou... ano , člověk potřebuje tak málo a přesto stále věci přibývají... hezké to máš...