|
... náhlá inspirace myšlenkami, které jsou někdy zbytečné. Proč lidi? Berte věci jak jsou. A berte tak především sami sebe. ...
|
Dávno se nebojím
A proč bych měla?
Vše co jsem mohla
Již jsem změnila
Dávno se nebojím
Snad jen neznáma
A to se obloukem
Mě teď vyhýbá
Dávno se nebojím
Jizev co mám
Vše co kdy bolelo
Stejně překonám
Dávno se nebojím
Křivd ani lží
Tam uvnitř vím
A ani nemlžím...
Dávno se nebojím
Jaký je svět
Zahrab mě do země
Vyrostu v květ...
16.05.2018 22:31
Immotyob
Je to fajn - přeju ti, ať si udržíš, co říká ta básnička :-)
16.05.2018 15:44
Hanulka: Děkuji za návštěvu. A máš pravdu, tak trochu jsem se potřebovala "vypovídat".
16.05.2018 15:43
A42: slnečnica:
Děkuji děvčata. To mě těší. Lišky na to jdou od lesa, já to tedy zkusím od země. :-)))
Děkuji děvčata. To mě těší. Lišky na to jdou od lesa, já to tedy zkusím od země. :-)))
16.05.2018 14:48
Hanulka
Co na duši, to na srdci, a hezky to umíš . Tleskám !
16.05.2018 13:30
Dickens: Ano, i tak by se to dalo pojmout. Já to psala především abych poukázala na to, že je potřeba žít a brát život tak jak je. Nezaobírat se kdejakou bolístkou a obavou.
16.05.2018 09:32
kekebreke: Děkuji za návštěvu a komentář. Napsala jsem ji v mžiku, a tak jak ta slova šla, snad proto jsem si více "nevyhrála". Závěr mi tam do toho zablesknul. Inspirovaly mě dvě životní moudra, kterým já dávám zapravdu a takto mi to tam sedlo. Děkuji
16.05.2018 07:40
Abych se přiznal, ač myšlenka je fajn, první čtyři sloky mě moc neoslovily, ale ta poslední, jak psal i Severak, ta poslední se tedy fakt povedla!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.