Archivní tajemství, aneb co psal kmotrov v devatenácti.

existenciální drama...když jste na hranici starat se sama o sebe a žít dohromady v jednom bytě a milovat a pracovat a studovat a u toho si stíhat plnit svoje sny...

Taková předjarní, tak trochu únorová...

Dlouho jsem se rozhodoval, jestli to sem dát - ta básnička už má věru nárok na důchod :-) Ale zjistil jsem, že ji mám strašně rád...

(Kategorie může být zavádějící, ale za to může jen náš omezený pohled na lásku. Uvažovala jsem, jestli to nedat do skupiny "Srdce nesoudí", ale já o žádné dělení se do skupinek nestojím. Takže pokud má někdo potřebu si na mé "srdcovce" smlsnout, nechť si to užije. P.S. Možná přibyde nahrávka.)

je večer.. neptejte se...

Oddechovka, opravdu prostá.

Italský sonet.

vím, že čekáš na svou báseň

*