Už to nedokážu

nedokážu milovat bez bolesti,bolest léčím láskou bez milování a až tam kde jako by nic není,kde nohy ztrácejí se v mlze ,tam ji potkávám,prostou, nezdobenou bez příslibů,bez chtění.Nelze ji ztratit,kdo jí ve tmě nezná,ten na světle projde kolem bez povšimnutí.

AndersA: ... :-)

Wow :)

Yasmin: Moc moc děkuju! (děkujem? :-) )

Umíš to tak krásně vystihnout. Přeju (vám) lásku! :)

Orionka: Moc ti děkuju!

Helfanderios: Trochu bolí. Ale fakt jen trochu. Někdy mám pocit, že to dokonce bolí víc, když nemilujem (jestli je to teda možný).. Děkuju!

jo_: Moc děkuju za krásný komentář (a naprosto přesné pochopení)!

Homér: ...jenom trošku ;-)

Opravdu bolavé. Hezky jsi to vystihla.

Jeden si přeje, aby se tím už nemusel zabývat, nemusel se vrhat do zacyklené historie vlastního milostného života, jehož etapy začínají vždycky tak, jak začaly - v neexistenci. Moc pěkná. Au.

Ano, bolavá, ale upřímná báseň.. jsou z ní citit emoce, žije, křičí, chce to změnit, ale nakonec rezignuje.. promlouvá ke mně mnoha slovy a já je cítím.. díky ti.. a nakonec je dobře, že nedokážeš nemilovat, protože máš ty emoce v sobě a díky nim žiješ..

Dosti bolavé