marně stírám z monotónních okeních tabulek proudy vody se jmény obětí se jmény nás všech

včerejší....

12.3.2007 ... občas narazím na nějakou svoji básničku o které ani netuším že jsem ji napsal ... tohle je jedna z těch pozapomenutých ...

Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Stalo se, bohužel...

Další archivní - z 12.6.2008 - to jsem prvně, a doufám, že taky naposled stáhla celkem sama doma celou flašku vína - takového jsem měla velikého splína - jinak razím heslo, když už člověk pije, tak nesmí pít sám ...

Nečekám, že to pochopíte.. Prostě jsem se potřeboval "vypsat". Je to hlavně o pocitech no...

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez nichž si svůj život nedovedeme v plném rozsahu představit. ROBERT BROWNING

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

... anotace? ... ubližujeme jenom těm, které máme rádi ...

Po poznání pár lidí z jiné stránky a po té, co jsem si uvědomil, že si nedokážu vzpomenout na jediný okamžik, kdy jsem byl šťastný E

... básnička už pro Nikoho. Originál shořel v záchodové míse.

Náhodné zastavení

Včerejší noc...a pár pocitů hozených na papír...;)

..