přidáno 07.06.2008
hodnoceno 6
čteno 1582(21)
posláno 0
Spustil se déšť na čtyřicet dní,
provazy vod trhají zpackaný sen
narušený střídavými záblesky
čehosi zvláštního.

Tma rozlila černý inkoust,
který smazal jedno srdce
namalované křídou v ulici,
kudy chodí těla bez duší.

Déšť uhasil poslední cigaretu
jako znamení mrtvé naděje,
která protéká mezi prsty
a padá kamsi do prázdna.

Bouřkové mraky pohřbívají lásku
utopenou ve sklence vína
a zbyla jen trpká pachuť
vmíchaná do kapek deště.

přidáno 29.07.2008 - 07:15
déšť...taky mi nevadí...:-)...je skoda, ze tan, kdo nii lasku vetsinou neni dest...:-)
přidáno 09.06.2008 - 11:12
miluju déšť na všechny způsoby...;)
moc hezká básnička;) *
přidáno 08.06.2008 - 11:52
perfektní obrázek..
a báseň.. taky slušná..
přidáno 08.06.2008 - 11:15
chUdí??....
Třeba toho Medarda nějak přežijem :)...
moc pěkná báseň... zaujala mě a zapůsobila :)
přidáno 07.06.2008 - 20:31
Moc hezké:o)
přidáno 07.06.2008 - 20:12
Mně se normálně moc nelíbí, když se básně nerýmují, ale tohle má silnou myšlenku, takže jsem na to dokonce zapomněla, že se to nerýmuje. To je jako pochvala;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Deštivá melancholie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mobil versus pračka
Předchozí dílo autora : Pívo

» narozeniny
Teeney [15], Rezavá Plechovka [13]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming