Deštivá melancholie

Spustil se déšť na čtyřicet dní,
provazy vod trhají zpackaný sen
narušený střídavými záblesky
čehosi zvláštního.

Tma rozlila černý inkoust,
který smazal jedno srdce
namalované křídou v ulici,
kudy chodí těla bez duší.

Déšť uhasil poslední cigaretu
jako znamení mrtvé naděje,
která protéká mezi prsty
a padá kamsi do prázdna.

Bouřkové mraky pohřbívají lásku
utopenou ve sklence vína
a zbyla jen trpká pachuť
vmíchaná do kapek deště.