Při četbě jedné trochu smutné básničky se mne zmocnila melancholie, ale pak mne napadly první veršíky a já začal psát...Třeba si i tady najdou své čtenáře!

Motto: Ty jsi švarná, já jsem švarný, jaký jsme to krásný pár! Neříkej, že mám to marný, mám to marný, mám to marný, že jsem pro Tě příliš stár, že jsem pro tě příliš stár... (Jiří Šlitr)

a za 14 dní se opět setkáme

Taková rychlá asociace, kterou píšu v tramvaji...

až na kost

Milý psanče, romantiku nečekej, někdo mě obvinil z monotematismu,takže jsem šla do sebe...hluboko do sebe...až na kost. Očekávám znechucení, očekávám zmrskání, očekávám plodnou diskuzi :)

https://www.youtube.com/watch?v=fWNAHzy9y3k

Však víte...

Ale rýmuje se hezky, to zas jo, možná až moc.

seriózně, co vy na to? já si myslím, že se povedla. ale poprvé, mě opravdu zajímá váš názor (nebo je to jenom opět klišoidní?)

Jaro je tu, co dělat s tím? Jenom si tady trošku sním...